Opály jsou pravděpodobně těmi nejpozoruhodnějšími ve světě drahých kamenů. Mnohé historické éry i národy jim dávali romantické jména i vlastnosti – staří Řekové věřili, že mají věštecké schopnosti a v arabském učení to byla geologická zhmotnění blesků. Opálu se dodnes často říká Cupidův kámen. Ale i tato krásná romantická stránka má tu svoji opačnou. Opály jsou opředeny i tragickými smrtelnými příběhy. Například ten o oběti moru. Kámen, který tato žena nosila, měl v den její smrti zčernat. Ale když odhlédneme o pověstí a mýtů, jak je to s těmito zvláštními kameny doopravdy. Jak vznikají nebo v čem jsou tak výjimečný?
Pravdou rozhodně je, že opály jsou velmi křehké kameny. A i měkké. Na Mohsově stupnici tvrdosti se pohybují jen na stupních mezi 5 – 7. Jejich struktura není oproti jiným drahokamům moc pevná – obsahuje vodu a ta tvoří až 20% jejich celkové váhy. Díky tomu můžou velmi lehce ztratit svoji barvu i svůj půvab.
Jejich struktura souvisí s jejich vznikem. Opály jsou doslova zkamenělé kapky deště. Vznikaly v průběhu milionů let, v procesu, kdy se malé množství vody a křemene dostaly do prolákliny v zemi. Tam se mezi vrstvami sedimentu proměnili v opály, jak je známe dnes. Největší zdroje opálů jsou dnes v Austrálii.
Rozlišuje dvě velké skupiny opálů. Obecné a drahé. Ty obecné jsou jednobarevné a neprůhledné. Vyskytují se zpravidla v mléčné, červené nebo černé barvě. Naopak ty drahé jsou kaleidoskopem barev. Když jimi projde světlo, vytvoří se celé spektrum barev, odborně se tomu říká hra barev. Tyto opály jsou nejvzácnější a nejdražší.
Jako ve všem i zde si musíte dát pozor na falešné opály. Často se jím říká Gilsonsovi opály. Protože to by právě on, kdo je roku 1974 syntetizoval. Vypadají velmi podobně jako ty pravé, jen neobsahují vodu a to jim dává takovou zčeřenou texturu. Je to něco, čeho si klenotník všimne při prozkoumání pod zvětšovacím sklem. Při každém nákupu drahých kamenů je důležité dát si dobrý pozor. Ale u opálů to platí obzvlášť. Je tedy nutné je nakupovat vždy jen u ověřených prodejců.
